Na výpravu do Posázaví jsme se vydali v sobotu 7. května 2016. V Jihlavě bezstarostně nasedáme do osobního vlaku v 7,27 h. Netušíme, že první překvapení nás dnes čeká už ve Světlé nad Sázavou. Druhá kolej před nádražní budovou je totiž prázdná - přípoj do Chřenovic nepočkal na náš zpožděný rychlík.

Máme dvě možnosti: buď zvolit náhradní trasu, nebo počkat hodinu a půl na další spoj. Volíme druhou možnost a čas před odjezdem ukrátíme procházkou zámeckým parkem a pamlskem v cukrárně.











V Chřenovicích nakonec vystupujeme o dvě hodiny déle. Pěšinou pod tratí jdeme okolo Chřenovického mlýna a přes most do úzkého údolí Zahájského potoka. Cesta mírně stoupá pěkně upravenou lesní chatovou osadou. Za ní na nás číhá záludný kopec o délce mezi 230 Martinými a 380 Nemartinými kroky. Zdolali jsme ho bez újmy a odměnou nám byla překrásná pruhovaná chaloupka s kvetoucím sadem a modrobíle natřená boží muka.









Stoupáme žlutě rozkvetlými lány řepky stále výš. Obraz půlkruhového obzoru Posázaví před námi je tak kouzelný, že usedáme na mez. Je vyhlášena polední přestávka. Pod bílými beránky na modrém nebi chutná oběd z vlastního batohu znamenitě.







Dále naše kroky kopírují plot ovocné školky s malými proutky rozkvetlých jablůněk ke spanilé ohnuté borovici. Lesní pěšina nás vyvede na silnici, po které pokračujeme do obce Kounice. Tady je odbočka na polní cestu. Obdivujeme tulipány v kvetoucí zahradě a paní z mobilního domku nás napájí čerstvou vodou.
Po krátké přestávce se ubíráme k lesní pasece s působivými výhledy do údolí, na železniční most a na vlastějovický lom. Stojíme u ztepilých solitérních stromů na lesní pasece a uctíváme památku našeho nezapomenutelného průvodce Sedmihořím pana doktora Menšíka z Horšovského Týna, člověka výjimečného, činorodého a nadmíru všestranně nadaného. Ochránce přírody, kterou nadevše miloval a pro kterou stejně jako pro svoji rodinu naplno žil. Je nám smutno a po půvabných bílých oblacích v duchu posíláme sílu jeho milované manželce a celé jeho rodině.









Mírně svažitá cesta nás provází dál do údolí Kounického potoka a dále podél Sázavy do Horky. Z rozkvetlého sadu u staré chalupy nám kukačka kuká poslední stovky metrů k vlakové zastávce. Občerstvujeme se v restauraci nově opraveného bývalého mlýna, nynějšího penzionu. Odtud je to k vlaku jenom pár kroků.










Čekají nás opět dva přestupy a tentokrát bez zpoždění vystupujeme na jihlavském nádraží krátce po půl sedmé. 22 účastníků ušlo podle „tachometru“ 15 kilometrů.