Pravidelné každoroční pochody pořádá na Vysočině i KČT, odbor Třebíč. V sobotu 22. 10. 2022 se konal už 46. ročník pochodu “Podzimním Horáckem”, kterého se náš odbor KČT Čeřínek také pravidelně účastní.

Do Třebíče přijelo 10 našich turistů. Na startu v klubovně KČT U Babáku se zapsali k pochodu. Pořadatelé měli připravené trasy na 13 - 40 km.
Někdy počasí dokáže změnit turistům plány. Čtyři naši se vydali individuálně na promoklou trasu. Po dohodě s pořadatelem Láďou se změnou navržené třináctikilometrové trasy, se dalších šest turistů vypravilo na procházku městem Třebíč.




Vyzbrojeni deštníky jsme od Babáku šli kolem řeky Jihlavy a dostali se do historického židovského města. Obdivovali jsme budovu židovské synagogy a malé uličky s upravenými domky.








Z historického židovského města naše cesta vedla dolů po prudkých kamenných schodech. Došli jsme opět k řece a z mostu v dešťové mlze v dálce viděli mlýn. Byl to další bod našeho putování. Po pěkné cyklostezce a následně do kopce po chodníku vedle rušné silnice jsme k mlýnu došli.








Větrník, jak se také třebíčský mlýn nazývá, byl postaven v roce 1836. Nechali ho zbudovat pro potřeby koželužských závodů průmyslníci F. a K. Budischowští. Mlela se v něm smrková i borová kůra na takzvané tříslo. To sloužilo koželuhům k čištění kůží.
Vstoupili jsme na prohlídku mlýna do místnosti, kde byla pokladna. Někteří tuto místnost znali už z předchozích let, když putovali s dětmi “Pohádkovou Třebíčí”. Tehdy tu “bydlely” čarodějnice a různá pavoučí havěť. Dnes je mlýn opravený a nachází se zde expozice ve všech třech patrech. Do vyšších pater vede úzké a strmé dřevěné schodiště. Všechno jsme si prohlédli. Do nejnižšího patra se vcházelo zvenčí. Místnost byla zajímavá hlavně popsáním historie řemesla koželužství a také nás zaujala cedulka o nejdůležitějším vynálezu v historii lidstva (WC, záchod atd.).













Od mlýna jsme se vraceli do města po vysokém železničním mostě přes údolí. Odtud jsou krásné výhledy na město. Byly hezké i v tom sychravém počasí. Pokračovali jsme kolem pravoslavného kostela sv. Václava a Ludmily.




Po chvíli jsme se přiblížili ke Karlovu náměstí. Těšili jsme se na prohlídku nově upraveného náměstí. Při minulých návštěvách Třebíče jsme viděli jen rozkopané plochy s hromadami dlažebních kostek. Dnes to bylo jiné. Pěkně vydlážděné a upravené náměstí nás ale překvapilo množstvím lidí a zaparkovaných automobilů - veteránů. Zase bylo na co koukat a obdivovat. Také zavzpomínat na auta, která se už běžně na silnicích neobjevují, ale kterými jsme i my v minulosti jezdili. Byly tam i americké veterány, které ohromují svou velikostí.











Než jsme opustili náměstí, stavili jsme se na kebab. Po tak veliké porci se nám těžko šlo vzhůru do kopce k základně KČT U Babáku.
Došli jsme do cíle. Dostali jsme pěkný diplom a nabízenou, určitě výbornou gulášovku, jsme tentokrát museli odmítnout, protože jsme byli ještě plní kebabu. Klobásku jsme si vzali studenou domů. Chvíli jsme u kafe popovídali s pořadateli a na vlak jsme to vzali kolem židovského hřbitova. Nahlédli do něj jen zkraje a pak už na nádraží.








Nakonec jsme zhodnotili dnešní vycházku jako velmi podařenou, i když byla deštivá, zamlžená, zkrátka sychravá.





A těch 13 km, původně plánovaných - i když úplně jinou trasou - jsme stejně ušli.