Stále se zvyšující nárůst případů koronaviru ovlivňuje dění nejen turistické. Mnoho větších akcí už bylo zrušeno. Většinou si turisté zorganizují svůj program v malém počtu účastníků.

V našem odboru je cyklistů jen pár, a pro ně domluvila Marie Nováková čtyřdenní pobyt v penzionu Statek Blaník ve Světlé pod Blaníkem. Dvě osobní auta, s koly a šesti pasažéry, se vydala v pondělí 28. 9. 2020 do Louňovic pod Blaníkem. Počasí ten den bylo hodně deštivé. Většinou bývá na svátek Václava slunečno a teplo. Zima sice nebyla, ale déšť bičoval krajinu celou cestu. Jakoby toho nebylo málo, tak asi taky stávkovala navigace, která před cílem vodila automobily po nemožných blátivých cestičkách. Po všech těch útrapách se přece jen náš cíl podařilo najít. V cíli u penzionu se zablácená auta a kola na nich hadicí zhruba spláchla a nás čekalo milé překvapení. V malebném statku - penzionu nás přivítala paní domácí a zavedla do společné místnosti s kuchyňkou, kde v kachlových kamnech hořel oheň a v místnosti bylo příjemné teplo. Chlad z vlhka rychle ustoupil, a my se ubytovali. Byli jsme jak v pohádce. Každý pokoj měl ručně malované skříně a trámy. Všechno bylo do stylu starodávného statku. Prostě nádhera. Měli jsme také možnost projít dalšími ubytovacími prostory a také velkým sálem, kde je možnost pořádat svatby a jiné oslavy. Všude ve společných prostorách byla krásná kachlová kamna, která postavil nynější majitel objektu. Venku stále pršelo, tak bylo dost času na prohlídku. Okolí bylo pro nás zatím neznámé.








Druhý den - v úterý to z rána vypadalo, že už bude lépe. Tak se naše šestice vydala, vybavená pláštěnkami zatím v batůžkách, pěšky na Velký Blaník. Zanedlouho začalo pršet a stále deště přibývalo. Přišly na řadu pláštěnky a pokračovalo se vzhůru na Blaník. Cesta vedla nejprve po silnici a potom zabočila do lesa. Výprava se dostala na naučnou stezku “S rytířem na Blaník”. Stezka byla cílená hlavně na děti, které po cestě mohly plnit úkoly, týkající se zdejší krajiny a zvířecích a hmyzích obyvatel lesa. Naučná stezka vedla až k rozhledně na Velkém Blaníku.















Rozhledna samotná na nás vykoukla z mlhy, jakoby rázem před námi vyrostla. Vypadala opuštěná. V tomto nevlídném počasí, co bychom chtěli? Tabule přede dveřmi ale lákala na kávu a další občerstvení. Vzít za kliku byl pokus, který se zdál marný. Ale ne. Bylo otevřeno! Zajásali jsme a vstoupili do tmavé místnosti. Agregát na elektřinu byl vypnutý, protože bylo deštivo, ani obsluha nepočítala s tím, že v tomto nečase přijde šest zmoklých turistů. V neosvětlené místnosti jsme se brzy rozkoukali a ohřáli se horkou kávou. Obsluhující paní byla velice ochotná a sdílná a znalá okolí, a tak jsme se dozvěděli, kudy můžeme jezdit na kole v příštích dnech.
Na rozhlednu, která byla součástí budovy, ve které jsme právě byli, jsme nevystoupali. V mlhách se ztrácely blízké objekty, natož potom kraj kolem. Byla to škoda, ale nedalo se nic dělat, pokračovali jsme dál po Naučné stezce. Sestoupili jsme do údolí a přes Louňovice p. Blaníkem jsme se vrátili do našeho penzionu.










Ve středu 30. září ráno jsme zjistili, že z okna penzionu je krásně vidět Blaník. Dosud jsme ho pro mlhu neviděli. Také konečně došlo na kola. Vyjeli jsme na cyklotrasu “Vlašimské aleje”. Ráno bylo ještě trochu pochmurné a chladné, ale už bylo přijatelně. Během dne to bylo ještě lepší. Po silnici, polních a blátivých cestách se docela dobře dojelo do obce Hrádek. Odtud nás dobře značená cyklotrasa vedla na lesní cestu.









A tady začalo dobrodružství. Místy se cesta úplně ztrácela v křovinách a pokračovala cestičkami s hlubokými proláklinami, protkanými kořeny stromů. I pro pěší by tato cesta byla skoro neprůchodná. Přitom jsme se drželi pořád na značené cyklotrase. Tu jsme neztratili ani na okamžik! Tak se kola na tomto úseku většinou vedla až na rozcestí pod Čechovem. Potom se jelo kolem toku Blanice křovinatou cestou. Až u Vlašimi se cyklotrasa náhle proměnila v opravdovou pěknou a novou cyklostezku. Vlašimí jsme jenom projeli a vraceli se po silnici do Světlé.








Počasí bylo mimořádně slunečné. Malá procházka za obcí Světlou skýtala nádherné vyhlídky na Velký Blaník a jeho kouzelné okolí.







Čtvrtek 1. října byl náš den odjezdu. Docela jsme litovali toho, že opouštíme už dnes tento moc pěkný pobyt, zvlášť při tom krásném počasí, kterého se nám nedostávalo v pondělí a v úterý. Ale už v pátek ráno jsme měli v Jihlavě další akci.
Do odpoledne je tedy ještě čas na to, abychom si udělali ještě jednu menší výpravu do okolí Louňovic. Trasa našeho posledního výletu vedla ze Světlé na Načeradec, Pravonín, Vracovice, Kondrac. V Kondraci jsme už podruhé navštívili restauraci “U Matoušků”, kde výborně vaří. Obsluha velmi rychlá a řízek přes celý talíř. Ochutnali jsme i jiná jídla, všichni si svůj vybraný oběd moc chválili.

















Necelých deset kilometrů do Světlé jsme zdolali po silnici a v penzionu si uvařili kávu, u které jsme zhodnotili náš krátký pobyt v kraji pod Blaníkem. Bylo nám tu dobře.
Nezbývalo už, než sbalit kufry a naložit kola na auta a odjet do Jihlavy. Jízda se opět trochu prodloužila objížďkami, ale navečer jsme se vrátili do svých domovů s příslibem dalších krásných společných výletů.




Pěšky jsme nachodili většinou zahalení v pláštěnkách 12 km.
Na kole jsme ujeli po strastiplných cestách střídavě s vedením kol 61 km.