Ve spolupráci s turisty KČT Česká Lípa byl uspořádán pobyt našich turistů KČT Čeřínek ve vile Adéla v Č. Lípě. V sobotu 30. dubna 2016 přijeli jihlavští turisté do České Lípy. Osm pěších přijelo vlakem, devět cykloturistů třemi auty.

Hned po ubytování jsme se vydali na prohlídku města. Doprovázeli nás místní turisté Anička a Čestmír. Zajímavé povídání o městě a jeho historii bylo velmi poutavé.











Po návratu z města nás čekalo na zahradě vily Adély překvapení v podobě ohýnku s čarodějnicí. Sešli se tam ostatní turisté z České Lípy. Dvě naše čarodějnice se připojily k místním a společně jsme poseděli u ohýnku. K tomu zahrála děvčata na flétničky, některé turistky měly připraveny básničky k dnešnímu čarodějnickému dni a nakonec si každý mohl opéci na ohýnku špekáček. Na závěr večera se posedělo ještě v klubovně Adély.








V neděli 1. května ráno jsme se probudili do slunečného dne. Sice bylo ještě chladno, ale spěchali jsme na zahradu, kde jsme si vyhlédli kvetoucí třešeň. Tradice je tradice, tak se vítal máj líbáním pod třešní, vlastně nakonec se ukázalo, že to byla višeň. Ale legrace to byla.





Po deváté hodině se všichni vydali na cestu s jedním cílem – Ronov. Cyklisté pod vedením Karla, Romana a Vládi jeli nejprve kolem zámku Zahrádky, navštívili v lese ukrytou skalní tvrz Jiljov a přes Holany dojeli do přírodní památky Ronov.












Pěší jeli v doprovodu Aničky a Vaška vlakem do stanice Blíževedly. V obci na náměstí je barokní sloup Nejsvětější Trojice s balustrádou soch svatých, za obcí zřícenina hrádku Hřídelík na pískovcové skále. Odtud se vrátili do Blíževedel a po červené značce přes Stranné na zříceninu hradu Ronov.





U zříceniny hradu Ronov ze 14. století se setkali pěšáci se skupinou na kolech. Tam si všichni odpočinuli, užívali si výhledů a někteří si opékali buřtíky.







Z Ronova cyklisté pokračovali v další cestě. Zastavili se na vyhlídce u Novozámeckého rybníka a kolem autodromu v Sosnové dojeli k vile Adéle a dokončili svou jízdu.








Pěší zatím šli s Aničkou do Kravař (hospůdka u Doušů) a někteří do Stvolínek s Vaškem.

Na pondělí 2. května nám českolipští kamarádi připravili výlet do jejich turistické chaty pod Vlčí Horou. Ráno jsme nasedli na vláček a ten nás odvezl do Krásné Lípy. Odtud jsme pokračovali autobusem do obce Vlčí Hora. Tento den nás vedl předseda KČT Česká Lípa Čestmír Povolný. Pozval nás na prohlídku turistické chaty, kterou turisté stále vylepšují a zkvalitňují ubytovací prostory. Ve společenské místnosti nám byla nabídnuta káva. Příjemně se sedělo a povídalo.







Potom se společně všichni vydali na cestu k rozhledně Vlčí Hora, odkud jsou nádherné vyhlídky např. na jih na Javor a Javorník, na západ na Děčínský Sněžník, Pravčickou bránu, Krušnohoří, i do Německa na Königstein, na východ na Rumburk, do Jizerských hor, Krkonoš a na Ještěd. Z rozhledny jsme sestoupili ke studánce Veronika a po Köglerově naučné stezce do obce Zahrady. Prohlédli jsme si pomník 1914 - 1918, připomínající zbytečnou smrt zdejších prostých mužů, kteří museli odejít od svých rodin do 1. světové války, z níž se již nikdy nevrátili.














Ze Zahrad nás naši průvodci dovedli ke kamennému stromu života na vrchu Dymník. Je to seskupení 20 štíhlých žulových obelisků, které představují dvanáct znamení zvěrokruhu. Kameny jsou propojeny modrými a červenými chodníčky, které vytvářejí labyrint. Po prozkoumání cestiček labyrintem si někteří vyšlápli na nedalekou rozhlednu Dymník, ostatní si zatím odpočinuli v restauraci Dýmník.







Z vrchu Dymník jsme došli do Rumburka. Prohlédli jsme si město a náhradním autobusem ČD jsme se dopravili do Svoru a vlakem do České Lípy.




Večer nás Čestmír pozval do vinárny. Při kytarách se sedělo a povídalo do pozdních hodin.




V úterý 3. května se pěší a cyklisté opět rozdělili. Jedenáct cyklistů vyjelo vzhůru do mírného, ale zato 17 km dlouhého stoupání k Panské skále. Vyjížďku vedli Česmír a Karel. Odměnou byly po cestě krásné výhledy na rozkvetlou krajinu.






Panská skála, jinak také nazývaná Varhany je velmi zvláštní čedičový útvar, který připomíná zdejší třetihorní sopečnou činnost. Stáří skály se odhaduje asi na 30 milionů let. V padesátých letech minulého století posloužila filmařům k natáčení pohádky Pyšná princezna. U Varhan jsme se rozloučili s Miládkou a Luďkem, kteří se vrátili stejnou cestou zpátky do Č. Lípy a potom odjeli do Jihlavy. Ostatních 9 cyklistů pokračovalo dál do Polevska. Cesta byla o mnoho rychlejší, jelo se stále s kopce. V Polevsku jsme se zastavili na oběd. Nově zrekonstruovaný Penzion Na Křižovatce nás překvapil svým interiérem. Moc se nám tam líbilo. Jídlo bylo dobré a obsluha příjemná.







Další cíl naší cesty byla Sklářská dílna. Vlastně to byla restaurace ve sklářské dílně, kde bylo možné vidět, jak skláři foukají sklo. Všude v okolí dílny byly skleněné výtvory, dobové obrázky a sklářské nástroje a náčiní.









Tady jsme se dlouho nezdrželi a jeli jsme za dalšími podivuhodnostmi tohoto kraje. Přijeli jsme k vykotlané skále, která vznikla při těžbě písku. Hned vzápětí jsme se ocitli v Pekelných dolech. Tam jsme si mohli projet na kole motorkářskou cestu uvnitř dolů. Kousek to někteří zkusili, ale pro kola nebyla moc dobrá. Byla tam tma a místy nízké stropy. Pozdravili jsme se se supy nad vstupem do dolů, s rytíři, střežícími jeskyni a vydali se do Zákup.








V Zákupech jsme si prohlédli okolí zámku, prošli jsme městem a potom už zpět do naší vily v České Lípě.





Pěší jeli autobusem do obce Sloup a vedla je Zorka. Nejprve šplhali k Samuelově poustevně a na vyhlídku. Potom se vrátili do obce na prohlídku hradu Sloup. Naučnou stezkou pokračovali přes Kamenné divadlo na rozhlednu a skalní útvary s vyhlídkami do krajiny. Do Lípy se vrátili opět autobusem.










Večer jsme se všichni turisté z Jihlavy sešli na jednom z pokojů a vyprávěli si zážitky z uplynulého dne.



Středa 4. 5. nebyla k výletníkům příznivá. Od rána foukal studený vítr a nebe bylo ocelově šedé a drobně pršelo. Pěšáci odjeli brzy ráno a cyklisté čekali na devátou, zda rozhodne o lepším počasí. Nerozhodla, tak cyklisté nazuli boty „chodivky“ a vybaveni pláštěnkami a deštníky se pod vedením Čestmíra, Karla a Vaška, vypravili tentokrát pěšky na Bezděz, s nadějí, že než tam dojdou, mlhy a drobný déšť ustanou. Na Bezděz byl poloviční pohled i těsně pod ním, tak se nahoru už ani nesnažili vystoupat. Zelňačka v restauraci pod Bezdězem všechny zahřála a výprava postupovala lesem k Doksům. Pochmurný den rozzářily rozkvetlé tulipány na náměstí v Doksech.











V železniční stanici nás Čestmír zavedl do kulturní místnosti - čekárny hraběte Valdštejna, kde jsou namalovány obrazy malíře Hugo Ulíka z r. 1869. Jeden znázorňuje „Dokské jezero“ a druhý „Dokský zámeček“.





Vlakem jsme potom odjeli do Č. Lípy. Za skupinu pěších cestu popsala Míla: Zhoršilo se počasí, je vítr a prší. Vycházku vede A. Machová. Jedeme autobusem do městečka Dubé. Výklad o historii, prohlídka nejstarší sušárny chmele (technická památka). Pokračujeme po modré TZ na Nedamov (rekreační místo Černý rybník) a okolo řopíků ke kapli sv. Barbory do Vrchovan. Na farmě u Studničků je občerstvení. Chovají tu koně a skot. Dál pokračujeme po žluté TZ okolo hradu Starý Berštejn a Šediny, Selskou roklí do Starých Splavů. Vyhlédnutá hospůdka má zavřeno, a tak většina pochodníků jede hned do Lípy. Jsou totiž promrzlí a promáčení. Někteří pokračují k Máchovu jezeru.







Čtvrtek 5. 5. byl od rána ozářen sluncem a cyklisté tedy opět osedlali své oře. Tentokrát nás z místních doprovázela Anička, Čestmír a Karel. Jeli jsme Lesnickým parkem Bezděz ke skalnímu útvaru Psí kostel. Důkladně jsme prozkoumali všechny zákoutí těchto neobyčejných jeskyní, které vznikly ve středověku umělým rozšířením původních převisů.











Odtud jsme odjeli do Ralska – Hradčany, kde jsme navštívili malou ZOO s handicapovanými zvířaty.







Od zvířátek jsme jeli necelých deset minut na bývalé vojenské letiště Mimoň. Byli jsme překvapeni jeho velikostí. Dnes se na něm prohánějí bruslaři a u některých hangárů jsou soukromá letadla, jinak je na něm ticho a klid.






Z letiště jsme jeli do Vranova a pěšky jsme si vyšlápli na Juliinu vyhlídku. Úžasná a krásná krajina, krásné vyhlídky. Takové si dopřávala hraběnka Juliana, manželka hraběte Franze Hartiga, který k jejím 36. narozeninám na této pískovcové skále nechal v r. 1822 vytesat schody, opatřil zábradlím, vyhlídkovou plošinou a dřevěným kruhovým altánem (altán tu už dnes nestojí). Zachovala se jen kruhová plošina a v ní je ohniště. Z vyhlídky jsme se vraceli okouzleni a vůbec se nedivíme hraběnce Julianě, že si vyhlídku velice oblíbila.









Na další cestě nás naši průvodci zavedli k vojenskému bunkru - řopíku. Byl by to asi obyčejný bunkr, kdyby se tu před lety nezačal těžit písek. Z tohoto důvodu se podloží hnulo a bunkr se povážlivě naklonil. Prohlédli jsme si tuto zvláštnost a pokračovali k Průrvě Ploučnice.




Průrva Ploučnice byla původně podzemním náhonem bývalého hamru. Úsek je dlouhý asi 200m. Je to zalesněná rokle mezi pískovcovými skalami. Dva tunely (13 a 41 m) jsou vytesány ručně asi krompáčem, jehož stopy jsou na stěnách tunelů patrné ještě dnes.
Na průrvu jsme se podívali shora i zespodu a pomalu jsme se loučili se zdejší malebnou krajinou, protože zítra ráno pojedeme domů.






Pěší skupina má dnes výlet jen ve čtyřech plus vedoucí Vašek, protože někteří již odjeli. Jedou vlakem do stanice Zahrádky a jdou údolím Robečského potoka tzv. Peklo. Na začátku dřevěné roubenky, železniční viadukt a hlavně přírodní rezervace s bledulemi. Údolí je lemováno skálami a část cesty po dřevěných chodnících. Zastavují se na Kozí farmě. Na konci údolí je krásný výhled ze skály na Českou Lípu a okolí. Do města jdou po břehu Ploučnice. Procházku „Peklem“ zakončili v hospůdce „Nebe“.














Večer jsme poseděli v klubovně vily Adély a zhodnotili prožitý týden.




V pátek ráno svítilo slunce na modré obloze bez jediného mráčku. Neradi jsme opouštěli zdejší kraj.






Užívali jsme si pobytu bez starostí a v dobré pohodě, protože nám cesty, jak pěší, tak i cyklo, plánovali naši kamarádi - turisté z České Lípy, kteří se nám plně věnovali, a o všem uměli pěkně povídat. Ukázali nám, co se v těch pěti dnech ukázat dalo. Ujistili nás, že to není zdaleka všechno, co jsme mohli vidět, že ještě musíme zase někdy přijet, abychom více poznali jejich kraj.
Za celý pobyt cyklisté ujeli na kole 175 km a 32 km pěšky.
Pěší turisté našlapali 52 km.