Poslední velká akce r. 2022 s názvem “Za posledním puchýřem” se konala ve dnech 17. - 20. 11. 2022.
Jubilejní 50. ročník se po půl století vrátil symbolicky na místo prvního konání této putovní akce do města Krupky.

Náš klub se každý rok účastní Posledního puchýře. I tentokrát vyjelo 12 turistů KČT, odbor Čeřínek Jihlava do města v atraktivní oblasti Krušných hor. Dva naši účastníci jeli vlakem, ostatní přijeli auty. Celou cestu z Jihlavy do Krupky mrholilo a chvílemi pršelo. Na náladě takové počasí nikomu nepřidá, zvláště, když jsou před námi tři dny v přírodě.
V Krupce jsme se nejprve ubytovali v hotelu “Pod Kaštany” a také se tam naobědvali.




Po obědě jsme se vypravili do sportovní haly na prezenci. Tady bylo už pěkně živo. Účastníci se přihlašovali, vítali se se známými, které třeba rok neviděli. Poslední puchýř je hlavně o setkání turistů z celé republiky.









Na zpáteční cestě do hotelu jsme se zastavili na prohlídku Baziliky Panny Marie Sedmibolestné. Obešli jsme kruhový ambit s lunetovými malbami a vstoupili do okrouhlé studniční kaple. Je vidět, že se na celém areálu podepsal zub času. Snad se dočká nějaké opravy.








Po příchodu do hotelu si už každý udělal svůj program - většinou zvolil odpočinek a přípravu na zítřejší výlet autobusem.


V pátek se počasí maličko umoudřilo - nepršelo, ale hustá mlha halila krásnou krajinu, která je v okolí Krupky. Pořadatelé naplánovali pro turisty autobusové výlety. Na jeden z nich jsme se předem přihlásili.



Luxusním dvoupodlažním autobusem jsme objížděli lázeňská města v okolí. První zastávka byla v Dubí. Zde jsme měli mít exkurzi do porcelánky, ale vzhledem k energetickým problémům ve firmě Český porcelán, jsme navštívili alespoň Dům porcelánu s modrou krví a infocentrum. V infocentru byly vystavené skleněné perličkové ozdoby a potom jsme vešli do místnosti, kde byly porcelánové výrobky. Ty uváděly v úžas všechny návštěvníky. Bylo to velice krásné. Jen škoda, že jsme nemohli vidět, jak se taková krása rodí.











Další návštěva v Dubí byla prohlídka kostela Neposkvrněného početí Panny Marie a Tereziny lázně Dubí. Tyto prohlídky byly komentované panem starostou města Dubí Ing. Jiřím Kašparem.










Počasí letošního podzimu je velice zvláštní. V minulých dnech bylo slunečno a teplo a v parku Tereziných lázní jsme objevili kvetoucí sakuru.



Z Dubí nás autobus převezl do Bíliny. Zde jsme byli na exkurzi v budově stáčírny minerálních vod. Stáčí se tu po celém světě známá Bílinská kyselka. Turisté si poslechli zajímavý výklad spolumajitele firmy a také ochutnali přírodní kyselku. Mnozí si na konci exkurze Bílinskou kyselku zakoupili domů.













Z Bíliny jsme přejeli do Teplic. Stále se po krajině válela mlha a výstup na Doubravku mnozí vzdali, a proto se vydali na prohlídku parku a lázeňských domů. I tato prohlídka byla komentovaná. Výlet jsme zakončili kávou a zákuskem ve vánočně vyzdobeném obchodním centru.











Po návratu do hotelu se naše dvanáctičlenná skupina sešla na jednom pokoji a zhodnotia páteční den. Těšili jsme se na sobotní pochod i s obavou, jaké bude počasí.




V sobotu jsme se probudili do jasného a prosluněného rána. Jirka s Milošem byli vysláni vyřídit formality na pochod do sportovní haly, aby se celá skupina co nejdříve mohla vydat na 15km pochod.





Nejprve nás čekal výstup ke stanici lanovky na Komáří vížku. Dvousedačková lanová dráha nás všechny dopravila na vrchol. Po patnáctiminutové jízdě jsme se ocitli o téměř 500 m výše nad Krupkou. Počasí na nás tentokrát nešetřilo. Ojínělé stromy i všechno kolem, ozářené zlatým sluncem, výhledy do dálky, to vše nás ohromilo. Byla to obrovská změna, oproti čtvrtečnímu a pátečnímu počasí.














Užívali jsme si té nádhery kolem, a pak se vydali přes Horní Krupku a po NS Po stopách horníků ke Štole Starý Martin. Zde se ve druhé polovině 19. a ve 20. století dobývaly cínové a wolframové rudy. Malá zastávka a znovu dolů opět po NS lesem a spadaným listím, pokrývajícím kameny uvolněných a vypadaných z okolních starých vystavěných kamenných hrází.













S kopce dolů jsme se nezadýchali, ale zabrat dostala kolena po delším sestupu k zřícenině hradu Krupka. Odtud byly opět nádherné výhledy na město Krupka, Teplice i okolí. I Milešovka se nechala vidět. V restauraci Růžový Hrádek jsme si dali něco k snědku a pokračovali dolů ke Krupce.











Po cestě jsme objevili obchod Kouzlo vánoc, kterému zvláště ženy neodolaly a šly se potěšit pohledem na křehkou krásu.





Do Krupky už zbýval jen kousek a do hotelu jsme se dostali, když se pomalu začínalo smrákat.



Chvíle oddechu a znovu na nohy a přechod do nedalekého kulturního střediska, kde ve 20:00 začíná Puchýřovská zábava. Taneční sál už byl plný turistů a my jsme si našli místo v přísálí. Hrálo se k tanci i poslechu.Na zpestření zábavy zatancovala skupina žen. Jejich stepovací taneční vystoupení se moc líbilo.





V polovině programu byla slavnostně předána štafeta na příští Poslední puchýř 2023. Štafetu převzal předseda KČT, odbor Žďár nad Sázavou pan Josef Miluška.





Naše parta odešla ze zábavy dost brzy, aby řidiči byli odpočatí na nedělní cestu do Jihlavy. O půlnoci některé z nás probudil vypálený ohňostroj. (Já ho viděla z okna pokoje. Rozespalá jsem ho nestihla vyfotit. Byl krátký, ale moc pěkný. Přidávám ilustrační foto.)




V neděli ráno jsme ještě v klidu posnídali, zabalili svá zavazadla a vydali se na cestu domů. Trochu unavení, ale nadmíru spokojení.




Počasí nás na počátku pobytu trochu zlobilo, ale hlavní den pochodu vyšel na jedničku s hvězdičkou. Až tak hezký, trochu mrazivý a slunečný den jsme ani ve snu nečekali.




Povedlo se. Za puchýřovský víkend od čtvrtka do soboty jsme našlapali 35 km.

Text článku: V. Veselá
Foto: J. Veselý, J.Veselá. M. Veselý, V. Veselá, E. Horská