V sobotu 12. května 2018 pořádal odbor KČT Znojmo a Österreichischer Touristenklub pod záštitou starostů města Znojma a města Retzu veřejně přístupnou mezinárodní akci k zahájení turistické sezony.
Do Znojma a do Retzu rádi jezdíme. Letos se nás na nádraží moc nesešlo, i když bylo už od rána slunečno a příjemně teplo. Bylo nás pět turistů z KČT, odbor Čeřínek Jihlava, dva turisté z Havlíčkova Brodu a další čtyři příznivci zdravého pohybu.

Nasedli jsme v Jihlavě do výlukového autobusu. V Okříškách jsme přestoupili na vlak do Znojma. Ve Znojmě byl přistaven autobus, který odvezl účastníky do rakouského Retzu. V Retzu všichni společně spěchali do Nové radnice, kde byl start pochodu. Po přihlášení se naše jedenáctičlenná skupina vydala na trasu.






První část cesty vedla z města převážně vinicemi. Už brzy dopoledne bylo znát, že se asi dnes pořádně zapotíme. Sluníčko pálilo jako v létě. Přes Retzbach a na Heiliger Stein jsme urazili prvních asi 6 km. Osvěžili jsme se tu vínem, které tu v rámci pochodu nabízeli pořadatelé. Na vyhlídce jsme se pokochali výhledy, v dálce trochu zamlžené.
















Z vyhlídky jsme pokračovali k nedalekému Horeckému Kopci na státní hranici. Po ŽTZ jsme šli Nad Danížem, na okraj Hnanic a Na Fládnické cestě jsme odbočili na vyhlídku Devět mlýnů. Výhledy do údolí řeky Dyje byly úžasné.








Z vyhlídky jsme se trochu ztratili. Vlastní značení, které tam údajně mělo být, jsme nenašli, tak nás Jirka vedl po cestě, kterou znal již z jiných výprav. Vrátili jsme se zpět na Fládnickou cestu. Do Havraníků jsme přišli s nějakým kilometrem navíc. Zaslouženou odměnu jsme si dopřáli v nové restauraci penzionu Vřesoviště.



Občerstveni jsme pokračovali rozpálenou krajinou na Popice, Konice a Kraví Horu. Ani jsme nešli na vyhlídku, odkud bývá krásný pohled na město Znojmo. Začal nás už tlačit čas. Přece jen jsme trochu času ztratili na úseku s vlastním značením. Zalesněná cesta do údolí řeky Dyje byla příjemná.






Poslední úsek od řeky vzhůru k Hradu byl v horkém počasí téměř zničující. Ale všechno se dalo zvládnout a v cíli nás ještě čekala odměna.









Kromě pamětního listu ještě pořadatelé nabídli dobrý čerstvý krajíc chleba se sádlem a s cibulí. Sádlo sice bylo v tom horku na chleba takříkajíc nalito, ale byla to pochoutka.







Někteří ještě stihli pivo (skoro v poklusu) a poslední naše cesta vedla na nádraží, kam jsme došli tak akorát k odjezdu vlaku. Ten nás dovezl do Okříšek a dál jel opět výlukový autobus. Přijeli jsme do Jihlavy trochu unavení. Velké vedro a 22 našlapaných kilometrů nás přece jen trochu zmohlo. Ale na cestu mezi vinicemi, na krásné vyhlídky do rozkvetlé jarní přírody budeme rádi vzpomínat.
Podle pořadatelů a jejich předběžných počtů se na pochod Retz – Znojmo vydalo asi 200 účastníků.