21. dubna 2018 se konal již 28. pochod k oslavě Dne Země pod názvem „Z půlnoční strany“ a pozval nás na něj Městys Větrný Jeníkov, ZŠ Větrný Jeníkov a KČT Čeřínek. Vedoucím turistů z KČT Čeřínek měl být Pepa, ale trochu ho zradilo zdraví, takže jej nahradily dvě odvážné ženy – Helča a Eva.

Příznivci pohybu z Jihlavy odjeli v 9 hodin autobusem od Motorpalu do Větrného Jeníkova, kde přistoupili ostatní účastníci pochodu. Cílem byla vesnička Květinov.
A zde byl také počátek našeho pochodu, jehož trasa vedla přes Radňov, Úsobí, Zbinohy, Větrný Jeníkov a měla měřit 123 honů, což jsou 2 české míle.
Vyrazili jsme po MTZ rozkvetlou jarní přírodou. Zprvu polní cestou, která nás zavedla do lesa, kde jsme obdivovali koberce rozkvetlých sasanek, několikrát jsme přecházeli Úsobský potok, který se líně vinul krajinou. Minuli jsme široký rybník Paletáč a zase lesem do kopce a z kopce. Objevili jsme tajemný mostek, obdivovali bíle kvetoucí trnky a už se před námi otvíral pohled na vesničky Dobrohostov a Radňov. Ale naše cesta vedla dál až k Pejchalovu mlýnu, kde jsme si krátce odpočinuli. Slunce pálilo a tak jsme byli rádi, když jsme se opět mohli i když na krátkou chvíli skrýt do stínu lesa.

















Další naší zastávkou byl velký kámen s podivnou prohlubní uprostřed, připomínající otisk kopyta a také i jeho název „Čertovo kopyto“ o ledasčem vypovídal. Že by tu opravdu řádili čerti? Ale kdepak. To jen Evička a Helča se zasmály a u kamene se vyfotily.

Okolní krajina byla plná různě poházených kamenů, občas spadlý strom po nedávné vichřici. Pomalu jsme došli k poutnímu místu a studánce U svaté Anny. Někteří si hned naplnili své láhve chladnou pramenitou vodou, opláchli zpocený obličej. Prohlédli jsme si kapličku, trochu odpočinuli a už jsme zase v rychlém tempu po MTZ mířili k obci Úsobí.









Minuli jsme velký Úsobský rybník, nahlédli do zámecké zahrady a obdivovali krásně opravenou budovu zámku. Mnozí z nás si pamatovali, jak kdysi zámek, vlastně ruina, vypadala. Zámek byl opraven pomocí rodiny Polákových, původně jako rodinné sídlo, ale dnes je z něj krásný hotel. Ale naše cesta vedla dál. Farskými lesy jsme došli až k samotě pana Josefa Pavlíčka s názvem Malení. V dálce bylo slyšet polední zvonění z Úsobí a nám už tak trochu kručelo v břiše. Ale hlad byl brzy zažehnán. Pan Josef a jeho manželka nám totiž přichystali ohýnek a my jsme si opekli své donesené buřtíky. To byla dobrota. Ale nic netrvá věčně. S poděkováním jsme se rozloučili s manželi a vyrazili opět po MTZ.












Přes louky, lesní cestou do kopečka a z kopečka až k ruinám kaple U Anděla strážce z r. 1715. Dnes se zde občas konají kulturní akce. Prohlédli jsme si zbytky kaple, pochválili místní děti za pomoc hmyzu tím, že pro něj staví „hmyzí hotely“, obdivovali pilné lesní mravence a už jsme se zase stáčeli k Úsobí.








Prošli jsme novější zástavbou a mířili opět do lesa. Z dálky se ozýval hluk projíždějících aut po dálnici D1. Po chvilce jsme dorazili k D1 a asi k jedinému tunelu pod dálnicí. Odhodlaně, i když někdo s menší obavou, jsme prošli tunelem pod dálnicí - byl to zvláštní pocit. Na druhé straně nás opět zalila sluneční záře.






Do cíle naší cesty už to byly asi jen necelé 2 km. Blížili jsme se k obci Zbinohy, kde nás upoutal ohromný strom, jehož kořeny obrostly podzemní sklípek. Míjeli jsme místní moderní kravín, prošli malou upravenou návsí, prohlédli si kapličku z 19.st a za vesničkou jsme se dostali do nádherné bukové aleje. A v dálce byl už vidět cíl naší cesty – Větrný Jeníkov. Cestou jsme se ještě stačili rozloučit s místními turisty.







Ve Větrném Jeníkově jsme si prohlédli zámek, kostel Narození Panny Marie a celé náměstíčko. A protože nám autobus do Jihlavy jel skoro až za dvě hodiny, tak jsme se vydali do nedaleké restaurace na zasloužené občerstvení.
V 16:57 jsme odjeli linkovým autobusem do Jihlavy.







Nás čeřínkovských turistů bylo 7 a celkem jsme ušli 17,2 km. Vycházka se vydařila.